Abstrakt
Vyšetření kondenzátu vydechovaného vzduchu v současnosti patří u řady plicních chorob k experimentálním metodám, kde se podílí na studiu patofyziologie onemocnění a je hodnocen přínos k diagnostice a k monitorování odpovědi na léčebné zásahy. U cystické fibrózy byla v kondenzátu vydechovaného vzduchu studována řada biomarkerů zánětu a oxidačního stresu.
Za perspektivní se jeví vyšetření pH kondenzátu vydechovaného vzduchu jako biomarkeru zánětlivé acidifikace dýchacích cest, včetně hodnocení odpovědi na antibiotickou léčbu plicní exacerbace, a to vzhledem k možnosti prakticky okamžitě dostupného výsledku. Z dalších biomarkerů jde především o 8-isoprostan a 3-nitrotyrozin jako markery oxidačního stresu, u nichž je navíc prokazována negativní korelace s plicními funkcemi, a leukotrien B4 jako marker neutrofilního zánětu.
Mezi vhodné biomarkery oxidačního stresu u cystické fibrózy na rozdíl od jiných plicních chorob nepatří peroxid vodíku, a to vzhledem k přítomnosti glutationperoxidázy a redukovaných tiolů nacházených ve sputu nemocných s cystickou fibrózou v nadbytku. Stejně tak u cystické fibrózy selhaly pokusy detekovat v kondenzátu vydechovaného vzduchu bakteriální DNA.
Přes uvedené pokroky však vyšetření kondenzátu vydechovaného vzduchu zůstává výzkumnou metodou a nenašlo dosud uplatnění v klinické praxi