Abstrakt
Primární funkcí imunitního systému ochrana před patogeny, úspěch vakcinace proti infekčním chorobám vedl ke snahám o využití imunitního systému také v boji proti nádorovým onemocněním. Poznání klíčové role dendritických buněk v procesu zahájení imunitní reakce a možnost jejich přípravy ve velkém množství in vitro vedly k úvahám o jejich využití v imunoterapii nádorových onemocnění.
Zavedení buněčné terapie do klinické praxe však podléhá řadě legislativních opatření, celý postup přípravy musí probíhat v podmínkách správné výrobní praxe na základě schválení regulačními autoritami. Přestože jsou teoretické předpoklady nejlepší účinnosti vakcinace v časných stádiích onemocnění, v klinické praxi se aplikace imunoterapie, jakožto nové léčebné metody, omezuje spíše na pokročilá stádia onemocnění.
V těchto případech je pak potřeba kombinovat imunoterapii s chemoterapií, která je standardem léčebné péče. Ukazuje se však, že imunoterapie a chemoterapie mohou být navzájem potencující se modality.
Příspěvkem mé dizertační práce do problematiky protinádorové imunoterapie je optimalizace protokolu výroby dendritických buněk z krevních monocytů za podmínek správné výrobní praxe. Výsledky této publikované práce byly součástí farmaceutické dokumentace, která vedla ke schválení výrobního postupu i klinické studie u pacientů s karcinomem prostaty regulačními autoritami.
Další práce se zabývá testováním imunogenicity lidských primárních nádorových buněk a nádorových linií, u nichž byla navozena buněčná smrt klinicky používanými chemoterapeutiky. Výsledky této in vitro studie korelují s daty získanými na myších modelech.
Ty definují antracykliny jako chemoterapeutika schopná navodit imunogenní buněčnou smrt u nádorových buněk. Třetím příspěvkem je shrnutí principu chemo-imunoterapie na kazuistice konkrétního pacienta s karcinomem prostaty, u něhož byl tento postup aplikován.