Dermatomykózy představují významný podíl kožních onemocnění v ambulanci dermatologa. Mykotické choroby kůže a kožních adnex mohou být vyvolány dermatofyty, kvasinkami nebo oportunními hyfomycetami a podle různých druhů jsou na světě rozšířeny nerovnoměrně.
Ani časový výskyt není v průběhu let, desetiletí ani staletí stacionární. Prevalence mykotických onemocnění v minulém století rostla a roste i nadále.
V rozvinutých zemích včetně České republiky je nejčastějším mykotickým onemocněním mykóza kůže a nehtů nohou, přičemž výskyt v naší zemi je významně vyšší. Klinické projevy dermatomykóz jsou velmi různorodé.
Liší se podle původců a lokalizace postižení. Diagnózu lze stanovit podle klinického obrazu, rozhodující je mikroskopické a kultivační vyšetření.
Mikroskopické vyšetření spočívá v provedení nativního louhového preparátu. Rozhodující pro určení druhu mykózy je výsledek kultivace, jež má oproti mikroskopickému vyšetření nižší záchytnost.
Z dalších metod připadá v úvahu histopatologické vyšetření. Antimykotická léčba je reprezentována léčbou lokální a celkovou se širokým spektrem účinných látek i aplikačních forem.
Nezbytnou podmínkou úspěšné léčby a zabránění recidivám je dodržování preventivních opatření.