Abstrakt
Účel studie Celková artroplastika lokte je spojena s vyšším výskytem komplikací, než je obvyklé u náhrad velkých kloubů. V současné době se používají dva druhy protéz, neomezené a částečně omezené, z nichž každý má své příznivce nebo odpůrce.
V této studii jsou vyhodnoceny a porovnány výsledky dvou technik používaných u našich pacientů. Materiál Hodnotily se dvě skupiny loktů u pacientů s revmatoidní artritidou.
Jedna zahrnovala 58 loktů ošetřených Souter-Strathclyde totální artroplastikou loktů (skupina S-S). Průměrný věk pacientů v době chirurgického zákroku byl 53 let (rozmezí 22 až 71) a průměrné sledování bylo 9,5 roku (rozmezí 0,7 až 16,7).
Druhá skupina zahrnovala 63 loktů ošetřených Coonrad-Morreyovou loketní artroplastikou (skupina C-M). Průměrný věk pacientů v době operace byl 54 let (rozmezí 26 až 75) a průměrné sledování bylo 4,21 roku (rozmezí 0,28 až 7,87).
Metody Kaplan-Meierova analýza byla použita pro odhad přežití implantátu v každé skupině. Klinické hodnocení zahrnovalo rozsah pohybu a bolesti.
Mayo Elbow Performance Score (MEPS) bylo použito jako stupnice klinického hodnocení pro celou skupinu. Rentgenové snímky byly pořízeny ve dvou základních projekcích.
Lokty s odstraněným nebo znovu implantovaným implantátem byly z hodnocení vyloučeny. Pacienti byli studováni prospektivně.
Výsledky byly statisticky analyzovány s hladinou významnosti stanovenou na 0,05. Výsledky U všech pacientů došlo k úlevě od bolesti po operaci.
Ve skupině S-S bylo 35 loktů bez bolesti (77,7%), ve skupině C-M to bylo 53 loktů (88,3%). Rozsah pohybu se po artroplastice v obou skupinách zlepšil.
Ohnutí o více než 110 ° bylo dosaženo ve dvojnásobném počtu loktů ve skupině C-M než ve skupině S-S. Flexionální kontraktura ve skupině S-S se výrazně nezlepšila.
Hodnoty MEPS po operaci se zlepšily v obou skupinách, s výrazně lepšími výsledky ve skupině C-M. Ve skupině S-S vykazovaly čtyři artroplastiy loktů (6,9%) nestabilitu, která byla v jednom případě ošetřena náhradou za částečně omezený implantát a ve třech případech byla řízena kloubovou externí fixací lokte po dobu 6 týdnů.
Radiolucentní linie byly detekovány v pěti náhradách (11,1%) po celé šířce ulnární složky, ve 12 (26,6%) v oblasti olecranonu a ve 14 (31,1%) v distální humerální složce. Ve skupině C-M nebyla zaznamenána žádná radiolucence kolem složky.
Ve skupině S-S byla revizní operace provedena u 13 členovců (22,4%); z toho 10 (17,2%) bylo způsobeno aseptickým uvolněním, jeden (1,7%) kvůli nestabilitě a jeden (1,7%) kvůli hluboké infekci. Ve skupině C-M vyžadovaly revizi tři lokty (4,8%), jedna pro zlomeninu periprostetickou (1,6%) a dvě pro hlubokou infekci (3,2%).
Výsledky analýzy přežití se mezi oběma skupinami nelišily. Diskuse Slabým místem totální artroplastiky loktů Souter-Strathclyde je ulnární složka, jejíž poškození a následné opotřebení se projevuje ve všech případech aseptického uvolnění.
Dalším rizikovým faktorem je nedostatečná délka humerální složky. I přirozené pohyby loketního kloubu způsobují koncentraci napětí na malém povrchu; to postupně oslabuje fixaci složek v kosti a vede k aseptickému uvolnění.
Vyšší riziko selhání v Coonrad-Morreyově loketní artroplastice je spojeno s polyetylenovým obložením kloubového mechanismu. Závěry Celková náhrada loktů Coonrad-Morrey je v současné době považována za metodu výběru.
Je snazší provádět a poskytuje lepší funkční výsledky než implantát Souter-Strathclyde loket