Abstrakt
Bolestí zad se rozumí bolesti lokalizované do lumbosakrální oblasti, vznikající bez specifické příčiny. Většina bolestí zad je sice krátkodobých, nicméně až u 10 % pacientů přecházejí do chronické fáze.
Bolesti zad jsou jedním z nejzávažnějších zdravotních problémů dnešní populace. Nejsou sice primárně spojeny s mortalitou, ale jsou velmi rozšířenou příčinou disability a zhoršené kvality života.
Podle oficiálních statistik z vyspělých zemí (USA, Kanada, EU) trpí bolestmi zad minimálně jedenkrát za život 82 % populace. Chronické bolesti zad mají negativní vliv nejen na daného pacienta, ale mají i významné sociálně-ekonomické důsledky pro jeho okolí i pro celou společnost.
Chronické bolesti zad je nutno léčit multidisciplinárním přístupem, zahrnujícím farmakoterapii, rehabilitaci, psychosociální podporu a eventuálně invazivní postupy. Předpokladem úspěšné léčby je rovněž motivace a zapojení pacienta.
Ve farmakoterapii chronických bolestí zad využíváme celou škálu léčiv - neopioidní analgetika, antikonvulziva, antidepresiva, slabé i silné opioidy. Použití všech těchto skupin léčiv může mít u individuálních pacientů opodstatnění, často se však setkáváme s přístupem, kdy je některá z těchto skupin neprávem opomíjena.
K objektivizaci intenzity bolestí používáme nejčastěji vizuální analogovou škálu (VAS - visual analog rating scale) nebo NRS (její obdoba v číselné podobě - numeric rating scale) s hodnotami 0-10 (resp 0-100), kdy nejnižší hodnota označuje stav bez bolesti a nejvyšší hodnota stav s maximální představitelnou bolestí. Jako dlouhodoběji snesitelná se udává intenzita <= 4.
Zde hraje roli vzájemná důvěra mezi pacientem a lékařem, pacientovi je třeba jeho údaje o intenzitě bolesti věřit a vycházet z nich při určování dalšího postupu. Strategie léčby chronické bolesti vychází obvykle z třístupňového žebříčku bolesti WHO.
První stupeň tvoří neopioidní analgetikum, ve druhém stupni k němu přidáváme slabý opioid a ve třetím stupni je slabý opioid nahrazen silným. V indikovaných případech velmi silné bolesti je možno druhý stupeň "přeskočit" (VAS 7 a vyšší) a na léčbu neopioidním analgetikem navázat přímo malou dávkou opioidu silného.
Jeho dávku titrujeme postupně, individuálně dle účinku a nežádoucích účinků. Pro titraci a základní léčbu je vhodnější používat tabletové formy, umožňující rychlejší dosažení stabilní plazmatické koncentrace a rychlejší reakce na případné nežádoucí účinky.
U pacientů, kteří nemohou přijímat léky v perorální formě, je možné použít transdermální lékové formy. Pokud se v průběhu léčby účinek opioidu pozvolna snižuje (vznik tolerance), přistupujeme k rotaci, tedy užívaný opioid nahradíme jiným s odlišnou účinnou látkou.
Ekvianalgeticky podáváme dávku stejnou nebo o 10-30 % nižší.