Lymeská borelióza je infekční systémové onemocnění, jehož původcem je Borrelia burgdorferi sensu lato, přenášená klíšťaty rodu Ixodes. Klinické projevy onemocnění postihují zejména kůži (erythema migrans, lymphocytoma borreliensis, acrodermatitis chronica atrophicans), nervovou soustavu, kardiovaskulární systém a pohybový aparát.
Diagnostika je založena na metodách přímého a nepřímého průkazu boreliové infekce. Nepřímé testy musí být v korelaci s klinickým obrazem pro vysokou pozitivitu protilátek u zdravých jedinců a naopak pro možnou negativitu i u pokročilé infekce.
Schéma antibiotické terapie se řídí stadiem onemocnění a typem postiženého orgánu. Úspěšnost terapie je vysoká, příčinou selhání léčby může být tvorba cystických forem borelií či spoluúčast autoimunitních mechanismů. Kromě borelií se mohou na klinickém obrazu kožní formy onemocnění podílet i jiné baktérie, a to Anaplasma phagocytophilum.
O úloze borelií v etiopatogenezi dalších dermatóz (morfea, lichen sclerosus et atrophicus) i o jejich možném teratogenním vlivu na plod se stále diskutuje.