Abstrakt
Močová inkontinence je definována jako nechtěný únik moči, který způsobuje hygienický nebo sociální problém. Podle některých výzkumných prací se alespoň přechodná močová inkontinence objeví až u 50% ženské populace.
Podle typických klinických projevů dělíme inkontinenci na stresovou (zátěžovou), urgentní (nutkavou), reflexní a paradoxní. Správný odběr anamnézy představuje v diagnostice močové inkontinence základ úspěchu terapie.
V případě stresové inkontinence je nejúspěšnější modalitou léčby chirurgická korekce (kolposuspenze podle Burche, TVT operace). Urgentní inkontinence se léčí nejčastěji pomocí parasympatolytik, jejichž použití je limitováno nepříjemnými vedlejšími účinky (suchost sliznic, poruchy akomodace, obstipace).
Cílem terapie močové inkontinence je odstranění potíží nebo alespoň zlepšení kvality života postižených žen v těch případech, kdy není možné úplné vyléčení. Vzhledem k dostupnosti terapeutických možností nelze močovou inkontinenci považovat na prahu třetího tisíciletí za normální součást života ženy.