Abstrakt
Ženská močová inkontinence moči představuje velmi rozšířený symptom, který má nejen nesporný zdravotní, sociální a psychický vliv na konkrétního jedince, ale i závažný celospolečenský ekonomický dopad na celý systém zdravotní péče. Inkontinencí je postiženo průměrné více než 20 % žen, přičemž její prevalence stoupá s věkem.
Správná diagnostika, vedoucí ke stanovení přesného typu inkontinence, je základním kamenem úspěchu vhodné terapie. Přes vysoký výskyt není močové inkontinencí dosud stále věnována dostatečná pozornost.
Na rozdíl od 80 % urologů se jen asi 30 % praktických lékařů dotazuje na symptomy inkontinence u svých pacientek. Nevnímavost k problému úniku moči ze strany zdravotníku vede často k neochotě pacientek hledat pomoc.
Tato situace rezultuje v „sanrioléčbu", kdy postižené ženy používají antilnkonťinentní pomůcky. Vzhledem k velké pravděpodobnosti zhoršování močové inkontinence s věkem se kvalita života postižených žen neustále snižuje.
Pro většinu žen jsou příjemnější nechirurgické léčebné možnosti, které mají obvykle efekt jen u urgentní symptomatologie. Chirurgická terapie je úspěšn á u žen se stresovou inkontinencí.