Abstrakt
Hyperaktivní měchýř je souhrnem symptomů majících různé příčiny a jeho prevalence stoupá v souvislosti s věkem žen. Diagnostika je velmi jednoduchá, založená na anamnestických informacích, v nichž dominuje pocit urgence (náhlé a silné nucení na močení, které lze těžko potlačit), s projevy inkontinence nebo bez ní, zpravidla s častou mikcí (více než 8krát za 24 hodin) a opakovaným nočním močením (nykturie).
Terapie je založená na dvou základních principech: na aktivním přístupu ženy a na lékařem předepsané farmakoterapii. V léčbě hyperaktivního měchýře se používají hlavně léky s anticholinergním působením. Účinnost terapie je vysoká, přičemž limitujícím faktorem dlouhodobé efektivity jsou nežádoucí účinky (zejména sucho v ústech a obstipace).
Velmi častý doplněk léčby anticholinergiky v postmenopauze představuje lokální vaginální estrogenní terapie. Zlepšení urogenitální trofiky a senzitivity urogenitálního traktu může vést ke snížení dávek použitých anticholinergik při zachování efektivity a zlepšení compliance žen v dlouhodobé léčbě hyperaktivního měchýře.