Abstrakt
Účel studie: Vyhodnotit naše zkušenosti s léčbou infikované totální ramenné artroplastiky a porovnat použité léčebné metody. I když v současné době infikovaná totální artroplastika ramene není častým nálezem, nutnost léčby této komplikace se může stát naléhavější s neustále se zvyšujícím počtem prováděných artroplastik.
Materiál a metody: Od roku 1992 do začátku roku 2005 bylo léčeno na infikovanou celkovou artroplastiku ramene jedenáct pacientů. Sedm z nich podstoupilo primární operaci ve vnější nemocnici a čtyři byli zpočátku ošetřeni na našem oddělení.
Průměrný věk pacientů v době diagnózy infekce byl 61 let. Pravé rameno bylo infikováno u devíti a levé u dvou pacientů.
Akutní infekce se vyskytla u jednoho pacienta (9%), subakutní u tří (27%) a pozdní u sedmi pacientů (64%). Průměrná doba mezi projevem primární operace a infekce byla 19,3 měsíce.
Výsledky: Byla hodnocena skupina 181 pacientů operovaných pro náhradu ramene v letech 1992 až 2005 a hluboká infekce celkové artroplastiky ramene byla nalezena u 11 pacientů (2,2%). Samotná antibiotická terapie byla dostatečná k eradikaci infekce u pouhých 20% infikovaných pacientů, ale tito vykazovali dobré Constantovy skóre (průměrně 42 bodů).
Revizní chirurgie, debridement a sací terapie vykazovaly u léčených pacientů nízkou úspěšnost (33%) a dobré Constantovo skóre (průměrně 45 bodů). Dvoustupňová reimplantace byla 100% úspěšná, ale měla špatný výsledek, s průměrným konstantním skóre 26 bodů.
Avšak dvoustupňová reimplantace zahrnující spacer měla jak 100% úspěšnost, tak dobrý výsledek s průměrným konstantním skóre 49 bodů. Při statistickém vyhodnocení pomocí nepárového t-testu došlo k významnému rozdílu v Constantově skóre (T 4,35 p = 0,005) mezi pacienty podstupujícími výměnnou artroplastiku s (n = 40) a bez (n = 4) spacerem.
Pacienti dobře snášeli cementovou rozpěrku vloženou v období mezi operacemi. Diskuse: Existuje shoda v tom, že antibiotická terapie je indikována pouze ve výjimečných situacích.
Podobně debridement a sací drenáž jsou úspěšné, pouze pokud je infekce diagnostikována včas. Špatné skóre funkce po resekční artroplastice není překvapivé, protože ostrý zbytkový proximální humerus pravd ěpodobně dráždí měkké tkáně a navíc není možné rekonstruovat rotátorovou manžetu tak, aby odpovídala. Neočekávaným zjištěním je však skutečnost, že na rozdíl od artroplastiky kyčelního kloubu vykazuje resekce ramenní artroplastika špatné výsledky také z hlediska eradikace infekce.
Porovnání výsledků jednostupňové a dvoufázové reimplantace je složitý problém. Pozornost by měla být věnována vztahu mezi metodami rutinně používanými k léčbě infikované totální artroplastiky ramene a těmi, které daná nemocnice dává přednost léčbě jiných kloubů.
Je-li tato léčba v nemocnici dobře zavedena a poskytuje dobré dlouhodobé výsledky, je optimální ji použít také k léčbě infikované totální artroplastiky ramene. Závěr: Včasná diagnostika a okamžitá terapie mohou zabránit vážnějšímu poškození měkkých tkání.
Metoda léčby infikované totální ramenné artroplastiky se neliší od jiných velkých kloubních terapií. Použití spaceru nám umožní remodelovat měkké tkáně uspokojivě i po rozsáhlém debridementu.
Funkční výsledky léčby pomocí spaceru jsou výrazně lepší.