Abstrakt
Hypertenze je jedním z nejduležitejších rizikových faktoru kardiovaskulární morbidity a mortality a proto i vztah soli a krevního tlaku je téma diskutované vedeckou i laickou komunitou už témer sto let. Nepochybne je to téma kontroverzní, prístup je kupodivu i mezi vedci casto velice emocní, zastánci a odpurci myšlenky, zda sul ovlivnuje krevní tlak, nemohou již dlouho najít konsensus.
Není prekvapivé, že ti, kterí tvrdí, že sul se na zvýšení krevního tlaku nepodílí, jsou zástupci obchodu se solí, potravinárské a konzervárenské lobby. Tem, kterí jsou naopak presvedceni, že zvýšený príjem soli se na hypertenzi podílí, nahrává fakt, že v humánní fylogenezi byl její príjem statisíce let rádove nižší, než je tomu dnes ve vyspelých zemích.
A že i dnes v etnicích, kde je velmi nízký príjem soli (1-2 g/den) se hypertenze prakticky nevyskytuje, oproti vyspelým zemím, kde se konzum soli pohybuje be žne okolo 10 g/den a hypertenzi má až 30 % populace. Nové aspekty prinášejí fakta, že populace reaguje na zvýšený konzum soli ruzne, u urcitých jedincu zvýšený prívod soli krevní tlak zvyšuje a snížený prívod naopak vede sice jen k jeho mírnému, ale významnému poklesu.
Podle reakce na sul lze jedince delit na salt sensitive, resp. salt resistant, tzn., že první reagují zretelným zvýšením krevního tlaku pri záteži solí, u druhé skupiny tomu tak není. V primární prevenci hypertenze by bylo nesmírne prínosné nejakým jednoduchým zpusobem identifikovat skupinu salt sensitive, tito jedinci by pak mohli težit z omezeného konzumu soli.
Bohužel tato identifikace není dnes zatím v celopopulacním screeningu možná, i když vedecká komunita hledá intenzivne pomocí molekulární genetiky markery, které by bylo možno takto použít. V každém prípade je zrejmé, že ve vyspelých zemích je dnes konzum soli významne vyšší, než je treba.
Na podklade dosavadních znalostí je tedy možno jen doporucit príjem soli kontrolovat a verejnost opakovane na tento fakt upozornovat. Dalším faktem, verejnosti vetšinou zcela neznámým (a možná i rade lékaru), je skutecnost, že zvýšený príjem kalia (rostlinná strava) svým zpusobem balancuje nepríznivý vliv natria na krevní tlak.
Pro pediatry jsou zajímavé i zprávy, že zvýšený príjem soli v detském veku muže pravdepodobne ovlivnit krevní tlak v dospelosti, že je tedy asi možný tzv. imprinting. Jiste i proto bychom si meli všímat, co naše deti konzumují a kolik je vlastne v ruzných potravinách soli.
Soucasný zpusob stravování v ruzných zarízeních typu fast food napr. u školáku si urcite takovou kontrolu zasluhuje.