Publikace na 2. lékařská fakulta |
2008
Abstrakt
Inzulinová analoga se v západní Evropě a v USA stávají postupně standardem inzulinové léčby diabetu. Jejich vývoj byl podnícen nedokonalou farmakokinetikou a farmakodynamikou humánních inzulinů.
Hlavní požadavky, které měla analoga splnit, skutečně splnila. Inzulinová analoga mají prokazatelně nižší intraindividuální variabilitu účinku, což v praxi znamená, že jejich účinek je možno lépe předpovídat, a proto lze s jejich pomocí bezpečně titrovat léčbu k hodnotám glykemie, které jsou bližší glykemii zdravého člověka.
Krátkodobě účinná analoga mají prokazatelně rychlejší nástup účinku a kratší dobu trvání účinku, takže skutečně kopírují křivku fyziologické sekrece inzulinu postprandiálně.