Abstrakt
V současné době se u poloviny nemocných po cystektomii konstruuje ortotopická neovezika a u třetiny nemocných ureteroileostomie, zbylí nemocní mají kontinentní náhradu kontrolovanou análním sfinkterem a kontinentní heterotopickou neoveziku. Nejlepší formou močové derivace je patrně ortotopická neovezika, pokud ovšem zůstane bez krátkodobých a dlouhodobých komplikací.
U starších nemocných bývá tendence ke zhoršování kontinence zapříčiněná ochabováním muskulatury. Zkušenosti při sledování delším než 10 let ukazují příznivé dlouhodobé výsledky mikce s pomalým zhoršováním kontinence s přibývajícím věkem.
Na riziko hyperkontinence je třeba myslet zejména u žen s ortotopickou neovezikou. Ureteroileostomie je vhodná u polymorbidních nemocných pro technickou jednoduchost a u nemocných, u kterých je vysoké riziko lokální recidivy nebo se plánuje adjuvantní radioterapie.
Rekonvalescence a rehabilitace nemocných s náhradou kontrolovanou análním sfinkterem je velmi rychlá. Dlouhé intervaly evakuace pouche dovolují nemocným brzy po výkonu spát delší dobu, nebo dokonce bez buzení.
Výsledky heterotopické náhrady močového měchýře mohou být u starších nemocných ovlivněny mírou samoobslužnosti při autokatetrizaci. Složitější močové derivace využívající řady specifických prvků vedou k vyššímu riziku různých komplikací.
Pro nemocného musí být vybrána ta nejvhodnější konkrétní derivace, "na míru". Funkční výsledky všech derivací jsou při správně zvoleném typu srovnatelné a závisí na správně provedené cystektomii a pečlivé rekonstrukci.