V podmínkách přístrojově i personálně vybaveného klinického pracoviště jsme chtěli prokázat racionalitu v provádění chirurgických výkonů na dolní skořepě u hypertrofické chronické rinitidy rezistentní ke konzervativní terapii a zároveň porovnat dosavadní standardně zavedené chirurgické techniky (klasická chirurgická parciální mukotomie/turbinoplastika a ambulantní laserová či radiofrekvenční turbinoplastika). Výsledkem je průkaz efektivity zdánlivě dražších moderních chirurgických postupů prováděných ambulantně, které významně zlepšují kvalitu života pacientů, ale současně také mohou snižovat finanční zatížení zdravotnického systému, a tím přinášet ve svém důsledku i větší socioekonomický efekt pro společnost (menší zatížení zdravotnického systému, kratší pracovní neschopnost atd.).
Studie prokázala srovnatelně efektivní příznivý výsledný medicínský efekt všech výše uvedených technik provedení mukotomie/turbinoplastiky. Z hlediska lepší kvality života pacientů v časném pooperačním období dominují ambulantně prováděné výkony.
Ekonomická analýza prokázala "životaschopnost" jedné z nich (laserová turbinoplastika) i v podmínkách zdravotního systému v České republice, který dosud neumožňoval rozlišovat standardní a nadstandardní výkony v rámci zákonného zdravotního pojištění. Navíc v dnešní době zdravotními pojišťovnami preferovaný výkon (omezení mukotomie/turbinoplastiky na "výkon za hospitalizace") poměrně jasně a zároveň nepochopitelně zatěžuje zdravotnický systém výdaji, které by bylo možné ušetřit (toto však již nebylo ani sledovaným cílem ani záměrem studie, může však posloužit jako příklad nehospodárnosti současného systému zdravotní péče).
Podklady vyplývající ze závěrů ekonomické analýzy nicméně snad do budoucna alespoň teoreticky mohou přispět k podpoře tohoto cíle, tedy komplexní reformy zdravotnictví, včetně rozlišení výkonů standardních a nadstandardních v rámci zdravotního pojištění, případně zavedení privátního připojištění, které velmi dobře funguje i v tak sociálně vyspělých státech jako je sousední Německo či Rakousko a které znamenají benefit jak pro pacienta, tak i pro zdravotnický systém. Na rozdíl třeba od systému NHS ve Velké Británii se dvěma protipóly, kde stojí na jedné straně plně socialistické zdravotnictví (každý má nárok na vše, ale třeba až za jeden nebo dva roky při plánovaných operacích) a na straně druhé plně soukromá zdravotnická zařízení.
Ale to je spíše námět na další článek.