Abstrakt
Cíl: Nalezení optimální velikosti hydrogelových implantátů a standardizace metody jejich aplikace u mužů se stresovým typem inkontinence. Metody: U 12 nemocných se stresovou inkontinencí různé etiologie byly implantovány bobtnavé implantáty z 2-hydroxyetylmetakrylátu menší a větší velikosti.
Nemocní byli rozděleni do tří skupin podle způsobu implantace: 1. subsfinktericky transperineálně jehlou za endoskopické kontroly, 2. z perineotomie do spongiózního tělesa bulbární uretry, 3. jako 2 a zanoření spongiózního tělesa mezi kavernózní. Hodnotili jsme subjektivní stav, uroflowmetrii, test vážení vložek, cystometrii, profilometrii a postmikční reziduum.
Výsledky: V první skupině u 7 nemocných po implantaci malých implantátů jsme peroperační a pooperační komplikace nezaznamenali. Ve druhé skupině se implantovaly velké implantáty u 8 nemocných, z toho u 4 se jednalo o primoimplantaci, u 4 o druhý výkon po selhání implantace malých zrn.
V pooperačním průběhu jsme u 4 nemocných zaznamenali komplikace (uroinfekce, únik implantátů uretrou, protruze implantátů do uretry, vznik pseudodivertiklu uretry, uretrospongiózní píštěl s následným rozvojem septického stavu, paravezikálního abscesu a abscesu v trigonum femorale). Do 3. skupiny byl zařazen jeden nemocný.
Peroperační a pooperační komplikace jsme nezaznamenali. Subjektivní zlepšení bylo dosaženo pouze u 1 nemocného v 1. skupině a u tří ve druhé.
Subjektivní zhoršení u 1 nemocného ve druhé skupině, zbylí hodnotili stav jako beze změny. Plné kontinence nebylo dosaženo v celém souboru.
Objektivní hodnoty nekorelují dobře s subjektivním hodnocením. Závěr: Studie prokázala neúspěšnost jak transperineální, tak otevřené aplikace hydrogelových implantátů v léčbě stresové inkontinence u mužů a metodu nedoporučujeme dále rozvíjet