Elektrokardiografie patří mezi klasická pomocná vyšetření. I po více než 100 letech zůstává nepostradatelnou a nezastupitelnou metodou v diagnostice arytmií i řady proarytmických rizikových stavů, u nichž je srdce pacienta anatomicky zcela normální.
A přesto je nemocný ohrožen závažnými arytmiemi (syndrom dlouhého QT, Brugadových syndrom, syndrom Wolffův-Parkinsonův-Whiteův, alternans vln T). Další důležité místo má elektrokardiografie v diagnostice zcela čerstvých fází ischemického poškození myokardu.
Současná úroveň elektrokardiografie klade vysoké požadavky na výrobce EKG přístrojů i na standardizaci vyšetření. Navzdory automatickým hodnotícím programům je nezbytné, aby lékaři elektrokardiogramu rozuměli a zejména, aby byli schopni výsledek automatického hodnocení, často chybný, správně korigovat.