Abstrakt
Cíl práce: Analýza symptomů, které vedly k diagnóze mozkového tumoru hypotalamo-hypofyzární oblasti a výskyt růstové retardace podle retrospektivní analýzy růstu. Pacienti a metodika: Byla analyzována skupina 70 pacientů (37 dívek a 33 chlapců), průměrného věku 9,7+-3,8 (0,8-17) let s tumorem hypotalamo-hypofyzární oblasti: 32 dětí s kraniofaryngeomem (13 dívek, 19 chlapců), 18 dětí s astrocytomem (14 dívek, 4 chlapci) a 20 dětí s germinálním tumorem (10 dívek a 10 chlapců).
Výsledky: Ačkoliv růstová retardace byla důvodem k vyšetření pouze u 6 % dětí (4), retrospektivní analýzou byla růstová retardace zjištěna u 51,4 % dětí (36/70). Výšku pod 3. percentilem mělo 27,1 % dětí (19/70).
U kraniofaryngeomu se růstová retardace vyskytovala u 68,8 % (22/32) pacientů, z toho růst pod 3. percentilem byl u 37,5 % (12/32) dětí. Děti s germinálním nádorem měly růstovou retardaci přítomnou u 55 % případů (11/20) a u 10 z nich (50 %) byl růst pod 3. percentilem.
U pacientů s astrocytomem byla růstová retardace prokázána u 16 % dětí (3/19), růst pod 3. percentilem nemělo žádné dítě. Opoždění růstu proti dědičnému potenciálu bylo patrné u všech skupin.
Střední výška rodičů oproti výšce pacientů při diagnóze byla u dětí s kraniofaryngeomem -0,01+-0,94 SD vs. -1,7+-1,3 SD (p<0,001), u dětí s germinálním tumorem -0,39+-0,8 SD vs. -1,67+-1,66 SD (p <0,01), u dětí s astrocytomem 0+-0,78 vs -0,68+-0,95 SD (p <0,05). U pacientů s růstovou retardací bylo zpomalování růstové rychlosti zjistitelné minimálně 2 roky před diagnózou tumoru (rozmezí 2-8 let).
Závěr: Pečlivým monitorováním růstu dítěte a porovnáním jeho výšky s prediktivním pásmem podle rodičů bylo možno v naší skupině diagnostikovat mozkový tumor dříve u více než 50 % nemocných.