Abstrakt
Úvod: Maligní melanom je nejzhobnějším kožním nádorem, jehož incidence celosvětově stoupá. Prognóza onemocnění je závislá na mnoha faktorech.
Spolehlivá adjuvantní léčba dosud k dispozici není, i když se v posledních letech u vysoce rizikových pacientů využívá podávání cytokinů. Důraz je tedy kladen především na včasný záchyt a dostatečný rozsah chirurgické intervence, jejíž míra je závislá na stadiu onemocnění.
Z výše uvedeného vyplývá nutnost včasné diagnostiky nových onemocnění a trvalé dispenzarizace pacientů s již jednou potvrzeným melanomem. Dispenzarizovaní pacienti jsou celoživotně pravidelně kontrolováni v tzv. melanomových komisích, obvykle na dermatovenerologických klinikách.
Trvalý kontakt s faktem možné přítomnosti nemoci (sdělení diagnózy, opakované kontroly, očekávání výsledků vyšetření) je pro tyto pacienty stresující, byť se na stres v určité míře postupně adaptují. Metodika: Předkládaná průřezová epidemiologická studie byla provedena na souboru pacientů s maligním melanomem ve stadiu I a II (n = 124), kteří jsou sledováni po dobu nejméně 1 roku.
Výzkum proběhl formou anonymních dotazníků, které zahrnovaly okruhy otázek týkajících se prevence a současného postoje respondentů ke slunečnímu záření, informovanosti pacientů o nemoci a jejich spolupráce se zdravotnickým zařízením. Připojeny byly také dotazníky PSSS (úroveň sociální opory), Z.A.S. (Zátěž a stres), BSSD (Beckův dotazník deprese).
Výsledky a závěr: Získané výsledky ukázaly, že soubor oslovených pacientů vykazuje dobré zvládání nemoci. Respondenti možnost dispenzarizace vítají a její profit převažuje nad zátěží, kterou s sebou opakované kontroly nesou.
Hodnoty sociální opory byly mírně nadprůměrné a výsledky škály "Zátěž a stres" naznačily, že expozice stresorům není patrně nadměrná, anebo se ji respondenti naučili úspěšně zvládat.