Abstrakt
Léčba bolesti se významně liší u bolesti akutních a chronických. Pro nasazení a strategii terapie chronické bolesti platí klasický trojstupňový žebříček podle pravidei Světové zdravotnické organizace (SZO) a strategie „step up".
U akutní bolešti se můžeme orientovat též podle „Oxfordské ligy analgetik", která hodnotí účinnost léků podle NNT (The Number Needed to Treat); čím menší číslo v hodnocení analgetického efektu vychází, tím je preparát účinnější v léčbě akutní bolesti. V tomto hodnocení jsou nejúčinnější na akutní bolest nesteroidní antirevmatika (NSA), respektive paracetamol, v kombinaci se slabými opioidy typu tramadolu či kodeinu, a metamizol.
U chronické bolesti je nezbytné brát ohled na vysoký výskyt nežádoucích účinků NSA zejména z oblasti trávicího ústrojí, proto je stále více prosazován trend obracet se k paracetamolu, event. u chronických pacientů NSA nepoužívat zcela pravidelně, ale lépe „on demand" při silnější bolesti. V závěru článku je úvaha o jeho absolutní platnosti u všech indikací léčby bolesti.
Je nepochybné, že léčba bolesti u chronické bolesti je velmi svízelná a ideální by byla bez dlouhodobé farmakoterapie, která s sebou vždy přináší rizika kumulace nežádoucích účinků, orgánových postiŽení a mnohdy i vznik méně či více závážných závislostí. Proto je snahou pracovišt léčby bolesti celková reedukace pacienta v jeho chronickém onemocnění a farmakoterapie je v tomto snažení pomocníkem a nikoliv hlavním smyslem léčby chronické bolesti.