Bezprostředně po prvním záchvatu je třeba rozhodnout, zda se jednalo o záchvat epileptický nebo neepileptický (nejčastěji konvulzívní synkopu), a v případě epileptického záchvatu pátrat po akutním onemocnění, které je jeho příčinou. Záchvaty jiného typu v anamnéze, jako např. myoklonie, absence, aury svědčí pro epilepsii.
Ze zobrazovacích vyšetření je akutně vždy indikováno CT mozku. Pokud nejde o akutní symptomatický (provokovaný) záchvat s prokázanou příčinou, mělo by být vždy doplněno i vyšetření magnetickou rezonancí.
Z hlediska rizika opakování záchvatu má význam specifická i nespecifická abnormita v EEG, dále také údaje v anamnéze a nálezy na zobrazovacím vyšetření či odchylky v objektivním nálezu svědčící pro postižení CNS. Zahájení léčby je po prvním záchvatu indikované při vysokém riziku opakování či při zvýšené pravděpodobnosti závažných komplikací dalšího záchvatu.