Abstrakt
Prvotním cílem léčby diabetes mellitus bylo odstranění klinicky nápadných příznaků dekompenzace diabetes mellitus (polyurie, polydipsie, chátrání organismu, recidivující infekce, zejména mykotické). Teprve po rozpoznání významu asymptomatické hyperglykémie a dalších změn pro prognózu pacienta se stalo základním cílem terapie dosažení normálních hodnot glykémie a vyrovnání všech dalších odchylek metabolismu (zejména dyslipidémie), normalizace krevního tlaku, dosažení normální hmotnosti.
Tato léčebná strategie s konkrétními cíli je, podle současného názoru, základní podmínkou a předpokladem naplnění obecného cíle léčby diabetu - snížení morbidity a mortality diabetické populace současně se zlepšením kvality života. Je prokázáno, že zvyšující se glykémie zvyšují riziko vzniku, popřípadě progrese mikrovaskulárních - a podle posledních výzkumů jednoznačně i makrovaskulárních - komplikací.1 Naopak, prokazatelně platí, že snížení glykémie, tedy dosažení normoglykémie (těsné metabolické kompenzace), výše uvedená rizika významně snižuje.2,3 V dalším textu je význam hodnocení kompenzace vztažen k léčbě diabetu 2. typu.