Abstrakt
ÚČEL STUDIA Hydroxyapatitový povlak povrchu implantátu poskytuje osteoaktivní stavy, které mohou podporovat osteointegraci bezcementových kloubních artroplastií. Byly však hlášeny možnosti degradace, resorpce a delaminace hydroxyapatitu, které mohou být odpovědné za selhání totální artroplastiky kyčle (THA).
Cílem studie bylo posoudit vlastnosti povlaku hydroxyapatitu Arbond porovnáním dlouhodobého přežití implantátů, které mají stejnou konstrukci, ale odlišnou povrchovou úpravu. MATERIÁL Jedna skupina (HA) zahrnovala 86 pacientů (100 THA) s průměrným věkem 45,14 let (rozmezí 22,3 až 77,4 let) v době chirurgického zákroku, kteří dostali stehenní stonek (Walter) s potahem Arbond nastříknutým na proximální polovinu.
Do druhé skupiny (kontrola) patřilo 92 pacientů (100 THA) s průměrným věkem 49,7 let (rozmezí 33 až 68,7), kteří měli stejnou femorální složku bez potahu. V obou skupinách byly použity kónický acetabulární kelímek (Walter) a femorální hlava ze slinuté keramiky.
Pacienti, u nichž byla jedna nebo obě složky nahrazena nebo extrahována, nebyli zahrnuti do konečného klinického hodnocení (Harris Hip Score). Pro statistickou analýzu přežití se za přežívající považovala stabilní složka, která byla k datu revizního postupu stále k dispozici; Ztráta komponenty ke stejnému datu byla považována za selhání.
Nakonec bylo klinicky vyhodnoceno 71 kyčlí skupiny HA po průměrnou dobu 15,51 (rozmezí 5,6 až 18,56) let a 39 kontrolních kyčlí při průměrném sledování 14,19 (rozmezí 6,24 až 18,48) roku. Údaje o pacientech, kteří v průběhu studie zemřeli (HA skupina, 11; kontrolní skupina, 14), byly zahrnuty do klinického hodnocení s datem jejich posledního sledování. METODY Pro obě skupiny byly Kaplan-Meierovy křivky přežití konstruovány pro celkové přežití a pro přežití acetabulární a femorální komponenty zvlášť.
Rozdíly v křivkách přežití byly vyhodnoceny pomocí Gehanova Wilcoxonova testu. Přežití komponent bylo také vypočteno pomocí 15leté analýzy přežití tabulky.
Rozdíly ve studovaných proměnných byly hodnoceny pomocí dvoustranného Studentova t-testu. Hodnota p menší než 0,05 byla považována za významnou.
VÝSLEDEK Celkem bylo revidováno 29% kyčlí ve skupině HA, 27% pro aseptické uvolnění acetabulárního kalíšku, ve 2% byly obě složky odstraněny kv ůli hluboké infekci. V kontrolní skupině byly provedeny revizní postupy u 61% kyčlí.
Kromě jednoho případu hluboké infekce (1%) bylo důvodem uvolnění šálku u 30%, uvolnění stonku u 12% a uvolnění obou složek u 18% kyčlí. Skupina HA vykázala výrazně delší přežití jak celkových protéz kyčle, tak jednotlivých složek.
Konečné HHS bylo výrazně lepší než počáteční skóre v obou skupinách. Mezi oběma skupinami nebyl rozdíl ve stupni zlepšení.
Radiografická data ukázala úplnou osteointegraci stonků ve skupině HA. Kontrolní skupina měla naopak 87% stonků s průsvitnými liniemi v zóně I a zóně VII podle Gruenovy klasifikace.
DISKUSE Významně delší přežití kyčlí ve skupině HA poskytuje podporu pro použití hydroxyapatitového povlaku při totální artroplastice kyčle. Chudší výsledky v otryskaných implantátech, ve srovnání s údaji z literatury, lze vysvětlit nízkým stupněm drsnosti povrchů implantátů Walter.