ÚČEL STUDIA Hydroxyapatitový povlak povrchu implantátu poskytuje osteoaktivní stavy, které mohou podporovat osteointegraci bezcementových kloubních artroplastií. Byly však hlášeny možnosti degradace, resorpce a delaminace hydroxyapatitu, které mohou být odpovědné za selhání totální artroplastiky kyčle (THA).
C ílem studie bylo posoudit vlastnosti povlaku hydroxyapatitu Arbond porovnáním dlouhodobého přežití implantátů, které mají stejnou konstrukci, ale odlišnou povrchovou úpravu. MATERIÁL Jedna skupina (HA) zahrnovala 86 pacientů (100 THA) s průměrným věkem 45,14 let (rozmezí 22,3 až 77,4 let) v době chirurgického zákroku, kteří dostali stehenní stonek (Walter) s potahem Arbond nastříknutým na proximální polovinu.
Do druhé skupiny (kontrola) patřilo 92 pacientů (100 THA) s průměrným věkem 49,7 let (rozmezí 33 až 68,7), kteří měli stejnou femorální složku bez potahu. V obou skupinách byly použity kónický acetabulární kelímek (Walter) a femorální hlava ze slinuté keramiky.
Pacienti, u nichž byla jedna nebo obě složky nahrazena nebo extrahována, nebyli zahrnuti do konečného klinického hodnocení (Harris Hip Score). Pro statistickou analýzu přežití se za přežívající považovala stabilní složka, která byla k datu revizního postupu stále k dispozici; Ztráta komponenty ke stejnému datu byla považována za selhání.
Nakonec bylo klinicky vyhodnoceno 71 kyčlí skupiny HA po průměrnou dobu 15,51 (rozmezí 5,6 až 18,56) let a 39 kontrolních kyčlí při průměrném sledování 14,19 (rozmezí 6,24 až 18,48) roku. Údaje o pacientech, kteří v průběhu studie zemřeli (HA skupina, 11; kontrolní skupina, 14), byly zahrnuty do klinického hodnocení s datem jejich posledního sledování. METODY Pro obě skupiny byly Kaplan-Meierovy křivky přežití konstruovány pro celkové přežití a pro přežití acetabulární a femorální komponenty zvlášť.
Rozdíly v křivkách přežití byly vyhodnoceny pomocí Gehanova Wilcoxonova testu. Přežití komponent bylo také vypočteno pomocí 15leté analýzy přežití tabulky.
Rozdíly ve studovaných proměnných byly hodnoceny pomocí dvoustranného Studentova t-testu. Hodnota p menší než 0,05 byla považována za významnou.
VÝSLEDEK Celkem bylo revidováno 29% kyčlí ve skupině HA, 27% pro aseptické uvolnění acetabulárního kalíšku, ve 2% byly obě složky odstraněny kvůli hluboké infekci. V kontrolní skupině byly provedeny revizní postupy u 61% kyčlí.
Kromě jednoho případu hluboké infekce (1%) bylo důvodem uvolnění šálku u 30%, uvolnění stonku u 12% a uvolnění obou složek u 18% kyčlí. Skupina HA vykázala výrazně delší přežití jak celkových protéz kyčle, tak jednotlivých složek.
Konečné HHS bylo výrazně lepší než počáteční skóre v obou skupinách. Mezi oběma skupinami nebyl rozdíl ve stupni zlepšení.
Radiografická data ukázala úplnou osteointegraci stonků ve skupině HA. Kontrolní skupina měla naopak 87% stonků s průsvitnými liniemi v zóně I a zóně VII podle Gruenovy klasifikace.
DISKUSE Významně delší přežití kyčlí ve skupině HA poskytuje podporu pro použití hydroxyapatitového povlaku při totální artroplastice kyčle. Chudší výsledky v otryskaných implantátech, ve srovnání s údaji z literatury, lze vysvětlit nízkým stupněm drsnosti povrchů implantátů Walter.