Autoři podávají zprávu o vývoji názorů na účelnost a efektivitu intervalového tréninku ve srovnání s tréninkem vytrvalostním a kontinuálním. I když se udává, že výhody intervalového tréninku spočívají především ve snížení subjektivních nepříjemných pocitů únavy a vyčerpání při zátěži stejně dlouho trvající a dokonce vedoucí k dosažení vyššího výkonu, je málo ověřených studií, které by hodnotily efektivitu tréninku kumulovaných krátkých úseků ve srovnání s kontinuálním typem zátěže.
Bylo prověřeno celkem 16 studií, které vyhověly požadovaným srovnatelným kritériím. Závěrem se ukázalo, že rozdíly, které se předpokládají při působení obou typů tréninku, jsou malé, že je řada podobných nebo identických efektů.
Bioptické vyšetření před a po tréninku ukázalo, že vzdor podstatnému rozdílu v typu tréninku, tj. kontinuálního a intermitentního charakteru, je enzymatická adaptace oxidativních svalových vláken, vyvolávající vyšší kapacitu, velmi podobná. Vysvětlení je zatím obtížné.
Adaptační změny jsou vyvolány souborem komplexních molekulárních, buněčných i fyziologických funkčních působení, které dosavadní získané údaje zatím nemohou vysvětlit. Neukázaly se ani podstatné rozdíly ve vlivu na kardiopulmonální výkonnost, takže její zvýšení nalezli autoři v téměř všech studiích bez rozdílu typu tréninku.
Protože však intervalový trénink má subjektivně pociťované přednosti, doporučuje se přes nedostatky v objasnění jeho mechanizmu, používat jej bez obav, zvláště u oslabených osob.