Abstrakt
Léčba monoklonálními protilátkami, v ČR nejčastěji označovaná jako biologické léčba, se stala v posledních několika letech zajímavou alternativou k zavedeným léčivům. Některé z těchto látek mají unikátní léčebné efekty a minimum vedlejších účinků.
Tato jejich výhoda vychází z přesného zacílení na ideálně jeden známý patofyziologický problém. Dětská nefrologie se potýká se standardním pediatrickým problémem, kdy pacient není uzavřeným hotovým systémem jako dospělý, ale neustále a velmi rychle se vyvíjí.
Vedlejší účinky některých léků běžných v dospělé nefrologii tak omezují jejich užití u dětí či dochází k situacím, že léčba nejzávažnější problém zažehná, ale její vedlejší účinek bude ještě dlouho patrný a vyžádá si další, někdy dlouhodobou léčbu či sledování. Léčiva přesně zacílená jsou tedy výhledovým cílem a některé monoklonální protilátky se tomuto ideálu již velmi blíží.
V tomto článku podáváme stručné shrnutí o klinicky nejvýznamnějších monoklonálních protilátkách, které se používají či testují u dětských nefrologických pacientů. Dotýkáme se témat transplantace ledvin i imunosupresivní léčby mimo transplantace.
Na velmi úspěšném modelovém příkladu léčby atypického hemolyticko-uremického syndromu monoklonální protilátkou eculizumab demonstrujeme ideální efektivitu těchto látek.