Abstrakt
Vzestup antibiotické rezistence bakterií celosvětově inaktivuje dosavadní účinek těchto nepostradatelných léčivých prostředků. Hlavní příčinou je nepřiměřená spotřeba antibiotik.
Podobná situace jako ve Spojených státech amerických se objevila i v ČR. Před rokem 1990 byla v ČR v širší míře uplatňována restrikce určitých antibiotik, jejichž uvolnění ve snaze zajistit cílenou léčbu bylo vázáno na konzultaci s pracovníkem Antibiotického střediska.
Bez ohledu na to, že skutečný důvod pro restrikci antibiotik v té době byl pravděpodobně ekonomický, patřila ČR do první poloviny 90. let k zemím s poměrně nízkým výskytem rezistence u hlavních původců bakteriálních infekčních onemocnění. Průměrná roční spotřeba antibiotik byla dlouhodobě až do roku 1993 zhruba 15 DDD/ 1 000/d (definovaných denních dávek na 1 000 obyvatel a den).
V roce 1993 v ČR prudce vzrostla celková spotřeba antibiotik v důsledku nerespektování principů antibiotické politiky ošetřujícími lékaři a po dobu dalších šesti let trvale zůstává na úrovni o téměř jednu čtvrtinu vyšší ve srovnání s předcházejícím obdobím 21 DDD/1 000/ den. Zvýšení spotřeby se nejvýrazněji projevilo ve skupině nových makrolidů, co-aminopenicilinů a fluorovaných chinolonů.
Tato situace vedla k podobnému rozhodnutí, jak uvádí autor článku, připravit materiál - směrnici pro správnou preskripci antibiotik u respiračních infekcí. Na základě požadavku odborných společností praktických lékařů a praktických lékařů pro děti a dorost připravila pracovní skupina mikrobiologů a infekcionistů materiál, který byl dále oponován pneumology, otorinolaryngology a pediatry a pak konsensuálně předložen České lékařské společnosti a po jejím schválení publikován v Praktickém lékaři a dalších odborných časopisech; také na webové stránce www.cls.cz.
Na vzniku směrnic se také nikdo z farmaceutického průmyslu nepodílel.