Glycylcykliny jsou semisyntetické deriváty tetracyklinů se širokým spektrem účinku. Prvním zástupcem, který se dostal do klinického používání, je tigecyklin.
Tigecyklin se na ribozomy váže s vyšší afinitou a v jiné prostorové orientaci než tetracykliny. In vitro je tigecyklin aktivní proti mnoha grampozitivním, gramnegativním, atypickým i anaerobním bakteriím.
Na kmeny jednoho druhu bakterií působí tigecyklin stejně bez ohledu na jejich citlivost nebo rezistenci k jiným antibiotikům. Zvlášť významná je tato skutečnost u kmenů bakterií rezistentních k lékům volby, jejichž počet v ČR vzrůstá.
Patří mezi ně Staphylococcus aureus rezistentní k oxacilinu (MRSA), Enterococcus faecium rezistentní k vankomycinu (VRE) a producenti širokospektré b-laktamázy (ESBL), zejména E. coli. Tigecyklin je indikován k léčbě komplikované infekce kůže a měkkých tkání, zejména u nozokomiálních infekcí vyvolaných MRSA a komplikovaných intraabdominálních infekcí (se smíšenou grampozitivní i gramnegativní flórou).