Abstrakt
V roce 1983 P. J.
Stewart navrhl nový přístup k hodnocení acidobazické rovnováhy tělesných tekutin. Definoval tři nezávislé proměnné odpovědné za koncentraci vodíkových iontů v tělesných tekutinách: 1. parciální tlak oxidu uhličitého (pCO2); 2. silný iontový rozdíl, SID, tj.
Rozdíl mezi součty všech silných (plně disociovaných, chemicky nezreagujících) kationtů a součty silných aniontů; 3. celková koncentrace všech netěkavých slabých kyselin (hlavně albuminu) označených jako [Atot]. Na základě této teorie vynalezl V.
Fencl novou klasifikaci klinických poruch acidobazické rovnováhy. Respirační acidóza a alkalóza jsou důsledkem abnormalit pCO2.
Klasifikace respiračních poruch ABR je identická s klasickým sledováním, které je založeno na disociační rovnici kyseliny uhličité. Metabolické acidózy nebo alkalosy jsou výsledkem poruch SID a / nebo [Atot].
Změna hodnoty SID je důsledkem dehydratace (alkalóza) nebo hyperhydratace (acidóza). Dalšími mechanismy odchylky SID jsou buď změny koncentrace chloridu v séru (zvýšení způsobuje acidózu, snížení způsobuje alkalózu) nebo zvýšení koncentrací látek, které nejsou běžně měřeny (ketony, laktát, exogenní kyseliny).
Hodnota [Atot] je určena hlavně koncentrací albuminu v séru (alkalóza při hypoalbuminemii, acidóza v hyperproteinémii). Stewart-Fencl přístup k acidobazické rovnováze umožňuje pochopit a předpovědět, co se stane s ionty vodíku v tělesných tekutinách a kvantitativně regulovat abnormality pH.