Abstrakt
IgA nefropatie je nejčastější primární glomerulonefritida na světě. Na počátku je nejběžnějším laboratorním znakem izolovaná hematurie, často doprovázená mírnou proteinurií (až 1,5 g / 24 h).
Toto onemocnění vykazuje progresivní průběh s konečným onemocněním ledvin, které se vyskytuje až u poloviny pacientů 20 let po nástupu. Diagnóza je stanovena imunofluorescenční mikroskopií vzorku ledvinové biopsie.
Objevy v posledních deseti letech o patogenezi IgA nefropatie spolu s komplexním hodnocením její klinické prezentace umožňují stanovit diagnózu s uspokojivým stupněm pravděpodobnosti i bez biopsie. Pacienti s IgA nefropatií vykazují zvýšené nebo hraniční hladiny IgA v séru; zvýšené sérové hladiny IgA frakce s degalaktosylovanými O-vázanými postranními cukernými řetězci; zvýšené sérové hladiny anti-N-acetylgalaktosaminových protilátek; zvýšené hladiny cirkulujících imunitních komplexů složených z IgA1 komplexovaných s IgG nebo IgA1; zvýšené sérové hladiny cirkulujících komplexů složených z IgA a fibronektinu; a častý výskyt revmatoidního IgA faktoru.
Klinické použití těchto dosud obecně nedostupných metod by snížilo indikaci biopsie ledvin u pacientů s izolovanou nebo převládající hematurií.