Východisko: Odejmutí 5/6 ledvinového parenchymu (tzv. ablační nefropatie) je experimentálním modelem chro-nického selhání ledvin. Zbylé glomeruly reagují zvýšením intraglomerulárního tlaku, glomerulární filtrace, proteinurií, systémovou hypertenzí a rozvojem selhání ledvin.
Dlouho-době je známo, že snížený příjem soli snižuje krevní tlak. Dle novějších poznatků snižuje i tvorbu mediátorů tkáňového poškození (ADMA, PDGF, IL-1, reaktivních radikálů kyslíku aj.).
Cílem našeho výzkumu bylo porovnat rozvoj ablační nefropatie u potkanů po 5/6 nefrektomii krmených dietou buď se standardním, nebo sníženým obsahem soli. Soubor a metody: Pokusy jsme provedli u 77 potkanů imbredního kmene AVN a u 84 samic SPF Wistar kmene 12 týdnů starých.
V anestézii pentobarbitalem jsme provedli pravostrannou nefrektomii a resekovali 2/3 parenchymu ledviny levé. Před operací a za 4, 7 a 10 týdnů po operaci (AVN) a navíc ve 14. a 17. týdnu (SPF) po nefrektomii jsme změřili systolický krevní tlak, koncentraci kreatininu a natria v séru a v moči , diurézu a proteinurii.
Po skončení pokusu jsme morfometricky odečetli index glomerulární sklerózy (GIS). Potkani byli krmeni dietou se standardním nebo sníženým obsahem soli.
Výsledky: U AVN kmene krmeného dietou se standardním resp. sníženým obsahem soli jsme nalezli: medián příjmu soli 31, resp. 22 mg/24 h, hmotnost parenchymu na konci pokusu 1,40 +- 0,34 g, resp. 1,20 +- 0,25 (P < 0,01), systolický tlak krevní 151 +- 29 mm Hg vs. 126 +- 21 (P < 0,01), sérový kreatinin 164 +- 84, resp. 106 +- 29 ?mol/l (P < 0,01), proteinurie 179 +- 78, resp. 178 +- 85 mg/24 h (N S), GIS 2,06 +- 0,49, resp. 1,43 +- 0,62 (P < 0,01). U SPF potkanů byly změny obdobné, ale nedosáhly statistické významnosti.
Závěry: Při mírném omezení soli v dietě u potkanů s 5/6 nefrektomií jsme nalezli menší hypertrofii reziduálního parenchymu, nižší sérový kreatinin a nižší krevní tlak a morfometricky menší sklerózu mesangia glomerulů.