Abstrakt
ÚČEL STUDIE: Infekce muskuloskeletálního systému představují vážný problém v ortopedické a traumatické medicíně, protože se obvykle opakují a jsou spojeny s vývojem rezistence na antibiotika. Cílem této studie bylo zjistit, zda lokální koncentrace vankomycinu uvolňovaného z spongiózních kostních štěpů během 16denního experimentu in vitro překročila minimální inhibiční koncentraci (MIC) pro vankomycin rezistentní Staphylococcus aureus (VRSA >= 16 mg / l).
MATERIÁL A METODY: Morselizované štěpy houbovité kosti byly vybrány jako ideální místní nositelé antibiotik. Byly napuštěny vankomycinem (Edicin(R)).
Jeho koncentrace byla hodnocena pomocí vysoce účinné kapalinové chromatografie Agilent 1200 spojené s detektorem diodového pole (Agilent Technologies, USA). Morselizovaná kost byla impregnována vankomycinem v množství 0,1 g antibiotika na 10 g kosti a bylo připraveno 20 vzorků o hmotnosti 1 g.
Byly umístěny do zkumavek s fosfátovým pufrem při pH = 7,4 a udržovány v termostatu při 37 ° C. Během 16denního období byly vzorky pufrů odebírány v intervalech a výše popsanou metodou byla vyšetřena koncentrace vankomycinu.
VÝSLEDKY: Během celého experimentálního období byla hladina uvolněného vankomycinu vysoko nad MIC pro VRSA. Maximální průměrná koncentrace byla získána mezi dnem 2 a dnem 4 a dosáhla 507,68 mg / l.
V tomto intervalu byla hladina vankomycinu stabilní, protože nebyl významný rozdíl (p> 0,005) mezi hodnotami 2. a 4. dne. Poté byl detekován postupný pokles hladin antibiotik s průměrnou koncentrací 332,29 mg / l. zaznamenáno v 16 dnech.
DISKUSE: V poslední době se zvyšuje výskyt infekcí Staphylococcus aureus (MRSA) rezistentních na meticilin, stejně jako riziko infekcí VRSA, a proto byl stanoven náš experiment k posouzení uvolňovacích vlastností kostních štěpů impregnovaných vankomycinem. vankomycin byl po celou dobu měření mnohem vyšší než MIC pro VRSA. Toto zjištění se liší od výsledků studie in vitro provedené Witso et al., Ve které hladina vankomycinu klesla pod MIC po 2 týdnech.
Pokles hladin vankomycinu po jeho maximálních hodnotách byl větší, než se očekávalo, ačkoli vzorky byly naředěny pouze minimálně. Pro toto zjištění existuje několik vysvětlení.
Z klinického hlediska je však důležité, aby byl vankomycin po dostatečně dlouhou dobu udržován na úrovni vyšší než MIC pro VRSA. ZÁVĚRY: I: V experimentu in vitro za podmínek simulujících lidské vnitřní prostředí bylo zkoumáno eluce antibiotik z vankomycinem impregnovaných spongiózních kostních štěpů.
Lokální koncentrace vankomycinu výrazně překročily MIC pro VRSA po dobu delší než 2 týdny. Nejvyšší hladiny, tj.
Celkové množství vankomycinu, byly zaznamenány 2 až 4 dny po aplikaci nosiče. Na základě experimentálních výsledků mohou být kostní štěpy zatížené vankomycinem doporučeny pro lokální léčbu muskuloskeletálního systému infikovaného stafylokoky citlivými na antibiotika, kmenů MRSA nebo případně i pro infekce VRSA.