Východisko. V České republice v současnosti neexistuje registr akutních koronárních syndromů.
K dispozici jsou pouze data o pacientech s vybranými typy akutního infarktu myokardu, není však jasné, jaká je všeobecná praxe. Cílem práce bylo jednak zhodnotit a porovnat diagnostické a léčebné postupy u nemocných s akutním infarktem myokardu v nemocnicích Čáslav, Kutná Hora a Znojmo, dále posoudit dodržování aktuálních doporučení v klinické praxi.
Metody a výsledky. Soubor tvořilo 564 pacientů (300 mužů, 264 žen) průměrný věk 71+-11,9 let), u kterých byl v roce 2003 diagnostikován akutní infarkt myokardu.
Základní demografická data se mezi nemocnicemi významně nelišila, z rizikových faktorů byla rozdílná jen prevalence kouření (p<0,01). Častější byly infarkty bez elevací úseků ST - 73 %. Reperfuzní terapie byla použita u 67 % pacientů s infarktem s elevacemi ST, jednoznačně převažuje přímá angioplastika (u 63 % pacientů s elevacemi ST ), trombolytická terapie byla aplikována u 4 %.
V terapii během prvních 24 hodin byl nejvíce zastoupen aspirin (78 %), heparin (82 %), betablokátory (34 %). Nejčastější komplikací bylo srdeční selhání - u 23 % nemocných.
Hospitalizační mortalita se v jednotlivých nemocnicích významně nelišila, v celém souboru byla 15 %. V propouštěcí medikaci byl nejčastěji předepsán aspirin (76 %), dále betablokátory (63 %), inhibitory ACE (58 %) a statiny (54 %), statisticky významná odlišnost mezi jednotlivými nemocnicemi byla pouze v podávání thienopyridinů (p<0,001).
Závěry. Mezi jednotlivými nemocnicemi byly jen malé rozdíly v léčebných postupech, ve všech třech nemocnicích je patrný odklon od trombolýzy ve prospěch přímé angioplastiky.
Běžná praxe ve farmakoterapii nesplňuje vždy současná doporučení pro léčbu infarktu myokardu.