Abstrakt
Souhrn: Inkontinence moči je velmi rozšířeným symptomem, který postihuje na celém světě desítky milionů lidí a má rozsáhlý ekonomický a sociální dopad na celou společnost. Je definována jako nechtěný únik moči způsobující hygienický nebo sociální problém.
Neschopnost udržet moč se významně podílí na snížení kvality života. Podle typických klinických projevů dělíme inkontinenci na stresovou, urgentní, reflexní a paradoxní.
Základním diagnostickým krokem je znalým lékařem pečlivě odebraná anamnéza. V případě stresové inkontinence je nejúspěšnější modalitou léčby chirurgická korekce (miniinvazivní páskové operace nebo kolposuspenze podle Burche).
Urgentní inkontinence se nejčastěji léčí parasympatolytiky, jejichž použití může být limitováno nepříjemnými vedlejšími účinky, jako je suchost sliznic, poruchy akomodace nebo obstipace. Cílem terapie močové inkontinence je odstranění subjektivních obtíží nebo alespoň zlepšení kvality života v těch případech, kdy není možné úplné vyléčení.
Především praktičtí lékaři a gynekologové by se měli svých pacientek aktivně na přítomnost případné močové inkontinence dotazovat, znát základní diagnostické kroky a vědět, kam pacientku s těmito obtížemi odeslat, neboť močovou inkontinenci nelze považovat za normální součást života současné ženy.