Syndrom suchého oka (SSO) má složitou multifaktoriální etiologii, na které se podílí nošení kontaktních čoček, patologické stavy oka, systémová onemocnění, hormonální vlivy, účinky některých léčiv. Svoji roli hraje i genetická predispozice, věk, pohlaví, vliv okolního prostředí a další faktory.
SSO je nejčastějším ambulantním onemocněním v oftalmologii. Snižuje kvalitu života a může postihnout i zrakové funkce pacienta.
Diagnóza SSO je založena na anamnéze, klinickém vyšetření a testech hodnotících množství produkovaných slz nebo stabilitu slzného filmu. Terapii indikuje oftalmolog dle klinického stupně postižení.
Léčba je individuální, ale většinou symptomatická. Spočívá v aplikaci umělých slz různého složení a různých forem.
Při problematickém průběhu je možné použít obturaci slzných cest kolagenovými uzávěry, chirurgickou úpravu víček, lokální podání kortikoidů nebo výjimečně použití cyklosporinu A (Restasis).