Komunikace chirurga a pacienta má svá specifika, která ji odlišují od komunikace ostatních lékařů s pacienty. Odlišnost především vychází ze zvláštní povahy chirurgie, která pacienta nejprve poškozuje, než jej začne léčit - chirurg proto musí pacientovi, který se do té doby cítil zdravý, vysvětlit, že prudká změna jeho pocitů po operaci je jenom dočasná a je "pro jeho dobro".
Druhá odlišnost potom vychází z toho, že chirurg se často rozhoduje pod tlakem, nemaje možnost s pacientem v anestezii možnost konzultovat své kroky. Musí tedy pacientovi vysvětlit, že po dobu operace se mu musí "s důvěrou vydat".