Abstrakt
Klíšťata jsou poměrně častým přenašečem infekcí. Ve většině případů jsou klíšťata vektorem infekce, který zprostředkovává přenos patogenu ze zvířecích rezervoárů na člověka.
Omezeně jsou také zdrojem infekce. Jedná se o situaci, kdy patogenní mikrob může být předáván transovariálně na další generaci klíšťat.
K našim nejčastějším a typickým klíšťovým onemocněním patří středoevropská klíšťová encefalitida (MEK) a lymeská borelióza (LB). Ehrlichióza a babezióza jsou infekce zřídka se vyskytující, které u nás ani ve světě nejsou významným zdravotnickým problémem.
Mimo naše území jsou klíšťata přenašečem dalších infekcí, které však mají význam pouze jako importovaná onemocnění. Vzhledem ke zpravidla krátké inkubační době těchto infekcí je jejich floridní výskyt na našem území naprosto raritní.
Jedná se například o infekce Bunyaviry, které jsou vyvolavatelem krymské (konžské) a středoasijské hemoragické horečky. Flaviviry způsobují omskou hemoragickou horečku (Sibiř, střední Asie) a kyasanurskou lesní nemoc (Indie) s klinickým průběhem velmi podobným MEK.
Roztoči jsou také přenašeči některých rickettsiových infekcí. Konkrétně o klíšťata se jedná u horečky Skalistých hor (Rickettsia rickettsii, klíště rodu Dermatocentor) a u africké (marseilleské, středozemní) horečky (Rickettsia conori, klíště rodu Rhipicephalus).
Tyto infekce mohou probíhat lehce a mohou se vyhojit bez léčby. Mnohdy se ale jedná o těžké infekce s obrazem septických onemocnění doprovázené hemoragickým exantémem, který je vyvolán množením rickettsií v endoteliích kapilár.
Včasná antibiotická léčba je nezbytná. Lze podat doxycyklin, spiramycin, ze starších léků chloramfenikol.