Vliv přidání glitazonu nebo sulfonylureového preparátu obézním diabetikům 2. typu léčených metforminem
Abstrakt
Diabetes mellitus 2. typu představuje velmi heterogenní skupinu onemocnění s různě vyjádřenou poruchou citlivosti na inzulín (inzulinorezistence) a poruchou sekrece inzulínu (inzulinodeficience). Základem léčby pacientů s inzulinorezistencí jsou režimová opatření a metformin, dle úrovně převládající poruchy lze přidat glitazon pro zlepšení citlivosti na inzulín či sulfonylureový preparát při poruše sekrece inzulínu.
Retrospektivně jsme hodnotili klinický přínos přidání thiazolidindionu nebo sulfonylureového sekretagoga 20 obézním pacientům s diabetes mellitus 2. typu, doposud léčených metforminem. Hodnotili jsme klinické parametry (váha, body mass index - BMI, hodnoty krevního tlaku), parametr kompenzace diabetu (glykovaný hemoglobin HbA1c), lipidové spektrum (hladiny triglyceridů, celkového, HDL a LDL cholesterolu) a jaterní testy na terapii metforminem a za 1 rok po přidání glitazonu/sulfonylurey k dosavadní léčbě.
Došlo ke statisticky významnému zlepšení metabolické kompenzace v obou skupinách, poklesu hladiny celkového a LDL cholesterolu ve skupině přidání glitazonů. Ve skupině přidání sulfonylureového preparátu došlo ke statisticky významnému nárůstu hmotnosti.
Ostatní parametry ovlivněny nebyly. Edukace diabetiků, pohybová aktivita a redukce hmotnosti je nezbytnou součástí léčby diabetes mellitus 2. typu.