Abstrakt
ÚČEL STUDIA Metoda volby pro léčbu těžké kotníkové artritidy je buď artrodéza, nebo kloubní artroplastika. Každý má své výhody a nevýhody.
Artrodéza je definitivní léčba těžké destrukce kotníku a nestability. Kloubní artroplastika má výhodu v udržování pohyblivosti kotníku.
Rozsah jeho indikací a jejich spolehlivost a trvanlivost jsou však omezenější. Cílem této studie je představit naše zkušenosti s protézou AES a upozornit na některé nevýhody této chirurgické léčby.
MATERIÁL Od září 2003 do června 2008 bylo provedeno 51 náhrad kotníku AES u 51 pacientů (33 žen a 18 mužů). Jejich průměrný věk byl v době operace 53,8 let.
Nejmladším pacientem bylo 23 let a nejstarším bylo 88 let. Indikací k operaci byla revmatoidní artritida u 10, primární artritida u šesti a posttraumatická artritida kotníku u 35 pacientů.
METODY Pacienti byli hodnoceni v roce 2008. Sledování se pohybovalo od 4 měsíců do 5 let.
Pacienti byli vyšetřeni na pohyblivost kotníku a bolest. Rentgenové snímky byly hodnoceny na možné známky uvolnění součásti.
VÝSLEDEK Zde uvedené výsledky jsou krátkodobé. Předoperační skóre AOFAS 33,7 se po operaci zvýšilo na 82,3 bodů.
Rozsah pohybu byl v průměru 20 stupňů plantární flexe a 5 až 10 stupňů dorsiflexe. Třicet pět pacientů (68,7%) bylo bez bolesti, 11 (21,5%) mělo mírnou bolest při chůzi a pět (9,8%) pacientů uvedlo intenzivnější bolest v léčeném kloubu.
Intraoperační komplikace zahrnovaly zlomeninu středního malleolu u dvou (3,9%) pacientů následně léčených šroubovou osteosyntézou. Po operaci došlo u sedmi (13,7%) pacientů k pomalému hojení operační rány.
Jeden pacient měl dislokaci polyethylenové vložky 3 měsíce po operaci. Revizní operace byla provedena u sedmi (13,7%) pacientů.
Dva pacienti trpící zvýšenou bolestí kolem středního malleolu podstoupili revizi a odstranění osifikací. U jednoho pacienta došlo k nekróze talu 1 rok po operaci.
Prošla protézou a artrodézou kotníku s retrográdním aretačním hřebem vloženým přes patu. Velký kostní efekt vznikající v důsledku extrakce nekrotického talu byl opraven kostním štěpem.
U tří (5,8%) pacientů se vyvinula pooperační nestabilita kotníku, která vyžadovala revizní operaci. Rentgenové snímky dalších tří (5,8%) pacientů vykazovaly kostní cysty a známky uvolnění tibiální složky.
Z toho jeden pacient podstoupil chirurgickou revizi s výměnou polyethylenové vložky. Dutiny byly uvolněny z granulomů vyvolaných troskami z polyethylenu a vyplněny kostním štěpem z iliakálního hřebenu.
DISKUSE Celková náhrada kotníku je komplikovaný chirurgický zákrok, který může vést k různým technickým obtížím a komplikacím. To jsou nepřímo úměrné zkušenosti chirurga, jak ukazují i literární údaje.
ZÁVĚRY Životnost totální náhrady kotníku závisí, mnohem více než v jiných náhradách kloubů, na přesné implantační technice a správné indikaci.