Abstrakt
V současnosti se v onkogynekologických centrech standardně používá primární profylaxe VTE nízkomolekulárními hepariny (LMWH), a to při primární i sekundární chirurgické léčbě po dobu 5 až 10 dnů. Pánevní chirurgie je významným rizikovým faktorem pro vznik VTE, a proto se musí identifikovat riziková skupina pacientek, u nichž by bylo přínosem prodloužení profylaxe na 28 dnů.
Mezi nemocnými s gynekologickými zhoubnými nádory je nejvyšší riziko vzniku VTE u žen s ovariálními karcinomy, po radikálních operacích s lymfadenektomií a po neoadjuvantní a adjuvantní chemoterapii. Model optimální prodloužené profylaxe je třeba ověřit na prospektivních studiích u jednotlivých gynekologických malignit.