Perzistentní vegetativní stav (PVS, dříve apalický syndrom) je důsledkem nejzávažnějších poškození mozku, zejména traumatické a hypoxické etiologie. V souvislosti se zaváděním moderních lékařských postupů do praxe narůstá v posledních letech počet pacientů, u nichž PVS ustoupí a kteří se s většími či menšími zdravotními následky vracejí do života.
Pro PVS jsou charakteristické následující symptomy: porucha v ědomí zvaná coma vigile, poruchy fyziologického rytmu spánku a bdění (Giubilei, 1995), reflektorická primitivní motorika na senzitivní podněty, chybění emočních reakcí, abnormální charakteristické držení končetin, těla a hlavy, motorické primitivní šablony, poruchy vegetativních funkcí, poruchy okulomotoriky, příznaky z postižení pyramidové dráhy a přítomnost extrapyramidového i cerebelárního syndromu. Coma vigile je charakterizováno disociací mezi bdělostí (vigilitou) a vědomím; pacient má oči otevřené, upřené do prázdna, nefixující okolní svět.
Nachází se ve zdánlivě paradoxním stavu v kómatu při současném bdění. Na podněty reaguje nemocný generalizovanou motorickou odpovědí všech končetin a trupu.
V průběhu remise PVS dochází postupně k tomu, že pacient již nereaguje na bolestivé podněty celkovými pohyby, ale cílenými obrannými pohyby, začíná postupně reagovat na slovní podněty, ustupuje porucha rytmu bdění a spánku, nastupují mimické projevy (smích či pláč) a obnova dalších funkcí. Je známo (viz např.
Strnad a Strnadová, 1987), že pokud nejsou včas zjištěny příznaky počínající fáze remise nebo není-li péče ošetřujícího personálu dostatečná, hrozí nebezpečí, že se pacient vrátí do coma vigile, setrvá na dosaženém stupni vývoje a nedojde k dalšímu zlepšování, příp. dojde jen k mírnému zlepšení bez možnosti uzdravení. Z prognostického hlediska jsou příznivými faktory nízký věk pacienta a traumatická etiologie PVS (Andrews, 1998; The Multi-Society Task Force on PVS, 1994).
U dětí je proto pravděpodobnost úspěšné léčby PVS signifikantně vyšší než u dospělých pacientů.