Abstrakt
Antidiabetika na bázi inkretinového systému mění paradigmata terapie diabetu 2. typu. Inkretiny - inkretinová mimetika (agonisté GLP-1) a inhibitory dipeptidylpeptidázy 4 (inhibitory DPP-4) - ovlivňují homeostázu glukózy zvýšením sekrece inzulínu glukózodependentním způsobem.
Korigují však i další metabolické odchylky u diabetu 2. typu a příznivě ovlivňují mikrovaskulární i makrovaskulární komplikace - kardiovaskulární rizika. Navíc jsou inkretiny příslibem splnění optimální kompenzace diabetu u těchto nemocných.
Podrobněji popsán mechanismus účinku biologického působení inkretinů a pak postupně použití agonistů GLP-1 v terapii diabetes mellitus 2. typu. První byl do terapie diabetes mellitus 2. typu uveden exenatid, posléze liraglutid - analog humánního GLP-1 - a pak exenatid LAR a další analoga ve snaze prodloužení účinku i dalších terapeutických perspektiv.
Gliptiny jsou léky založené na inhibici enzymatické aktivity DPP-4. Prvn í byl inhibitor DPP-4 sitagliptin, se kterým jsou v ČR největší klinické zkušenosti.
Navíc je dostupný i vildagliptin a saxagliptin. Výhodné jsou fixní kombinace gliptinů s metforminem - Janumet a Eucreas.
Výskyt nežádoucích účinků je nízký a intolerance těchto léků nepředstavuje vážnější problém. Diskutovány i možné závažnější vedlejší účinky, které jsou studovány, avšak zatím nebyla u žádného z inkretinů prokázána kauzální souvislost s vyšším rizikem malignit, ani dalšími závažnějšími komplikacemi.
Inkretiny si pravděpodobně v budoucnosti vynutí změnu algoritmu terapie diabetu 2. typu, protože zamezují progresivní ztrátě funkce B-buňky - resp. sekreci inzulínu B-buňkou. Terapie inkretiny nabízí možnost simultánní terapeutické intervence a mají protektivní pozitivní efekt na vznik diabetických, především kardiovaskulárních komplikací.