Prezentovány jsou výsledky retrospektivního sledování souboru 33 primárně chirurgicky léčených pacientů s diagnózou medulárního karcinomu štítné žlázy (MCT) za desetileté období. Operováni byli 4 pacienti s hereditární formou onemocnění (12,1 %), ostatních 29 pacientů (87,9 %) bylo léčeno pro sporadickou formu MCT.
U 3 pacientů (9,9 %) byla histologicky potvrzena smíšená forma medulárního a diferencovaného karcinomu. Pacienti s histopatologickým nálezem závažnějším než pT3N0M0, resp. pT2pN1aMO, byli indikováni k adjuvantní pooperační zevní radioterapii.
Byla zjištěna lokoregionální recidiva onemocnění u stadia pT2bN0Mx po chirurgické léčbě v rozsahu totální thyreoidektomie. Z komplikací po chirurgické léčbě byla zaznamenáno trvalé jednostranné poškození zvratného nervu ve 2 případech (6,6 %) a přetrvávající pooperační hypokalcémie ve 3 případech (9,9 %).
Hornerův syndrom a pooperační lymphorhea se vyskytly vždy jedenkrát (3,3 %). Vzdálená metastáza byla prokázána v odstupu 5 měsíců již u stadia pT3pN1aM0.
Naopak uzlinová ani jiná recidiva onemocnění u stadia pT1N0M0 po negativní provedení chirurgické léčby nebyla zjištěna. Z referovaného souboru zemřeli pouze 2 pacienti (6,6 %), oba s primárně pokročilým nálezem, a to v odstupu 8, resp. 11 let od operace.
Autoři diskutují především nad provedeným rozsahem primární chirurgické léčby u referovaných pacientů, v souladu se současnými názory na rozsah chirurgické intervence. Vyšší rozsah operační intervence je doporučen u hereditárních forem, důraz je kladen na provádění centrální krční blokové disekce i při suspekci na mikrometastázy v této oblasti, a to vzhledem k biologickému chování MCT.
Mezi hlavní negativní prognostické faktory jsou řazeny velikost primárního tumoru, přítomnost uzlinových a vzdálených metastáz, vysoká bazální a stimulovaná hladina imunokalcitoninu (iCT) a hereditární forma onemocnění. Je navržen vlastní návrh rozsahu primární chirurgické intervence ve vztahu k patologickému TNM stadiu onemocnění a klinické formě MCT.