Východisko a cíle: Hypertenze je častou komplikací u dospělých i dětských pacientů po transplantaci ledviny, její kontrola je však nedostatečná. C ílem této prospektivní intervenční studie bylo zlepšit kontrolu hypertenze u dětí po transplantaci ledviny a zjistit její vliv na funkci štěpu a proteinurii.
Metodika: 36 dětí splňovalo vstupní kritéria (> 6 měsíců po transplantaci ledviny, žádná akutní rejekce v předchozích 3 měsících). krevní tlak (TK) byl měřen ambulantním 24hodinovým monitorováním TK (ABPM). Hypertenze byla definována jako průměrný denní nebo noční ambulantní TK > 95. percentilu a/nebo užívání antihypertenzních léků.
U pacientů s nekontrolovanou hypertenzí (tj. TK > 95. percentilu i přes antihypertenzní léčbu) byla léčba zintenzivněna přidáním antihypertenzních léků, u pacientů s neléčenou hypertenzí byla zahájena antihypertenzní léčba (volba léku empirická).
Cílovým TK byl TK < 95. percentilem. ABPM, proteinurie a funkce štěpu byly vyšetřeny za 1 a 2 roky.
Výsledky: Průměrný denní ambulantní TK se statisticky významně nezměnil. Noční systolický TK klesl z 1.57 +- 1.33 SDS na 0.88 +- 0.84 a noční diastolický TK z 1.10 +- 1,51 SDS na 0.35 +- 1,18 po 24 měsících (p < 0,05).
Počet užívaných antihypertenzních léků se zvýšil z 2.1 +- 0,9 na 2,7 +- 0,8 antihypertenziv/pacienta (p < 0,05), zvýšilo se zejména užívání ACE-inhibitorů (vzestup z 19% na 40% dětí, p < 0,05). Proteinurie se snížila ze 256 +- 303 na 134mg/m2/den (p = 0,002).
Funkce štěpu se zhoršila u dětí s přetrvávající hypertenzí po 2 letech (pokles ze 76,1 +- 14,5ml/min/1,73m2 na 66,4 +- 15.6, p = 0,017), avšak zůstala beze změny u dětí, u kten/ch bylo dosaženo po 2 letech normotenze (statisticky nevýznamný pokles z 75,4 +- 21.9ml/min/1,73m2 na 73.8 +- 18.8). Závěry; Tato první intervenční studie ukázala, že u dětí po transplantaci ledviny lze zlepšit dosud neuspokojivou kontrolu hypertenze a že zlepšení kontroly hypertenze vede ke snížení proteinurie a stabilizaci funkce štěpu.