Abstrakt
Přehledový článek podává stručně současné názory na patogenezi a léčbu generalizovaných edémů. Edémy jsou definovány jako abnormální akumulace extracelulární tekutiny v intersticiu v takovém množství, že umožňuje jejich rozpoznání při fyzikálním vyšetření.
Výchozím stimulem pro tvorbu generalizovaných otoků je zřejmě pokles efektivního intravaskulárního volumu, který podmiňuje aktivaci homeostatických mechanizmů regulujících renální vylučování sodíku a vody s jejich následnou retencí. Pacient s edémy se odlišuje od zdravého jedince tím, že nereaguje adekvátně na expanzi extracelulárního volumu.
Léčba generalizovaných edémů musí být především zaměřena na základní onemocnění, které je jejich příčinou. Tento postup však velmi často nepostačuje.
Snížení příjmu sodíku je důležitým léčebným opatřením, avšak zřídka samo o sobě zabrání akumulaci extracelulární tekutiny. Většinou je třeba užít diuretik.
V článku je stručně uveden přehled užití thiazidových diuretik, furosemidu, spironolaktonu a amiloridu. Léčba diuretiky je ve většině případů účinná, avšak je třeba monitorovat jejich účinek, protože při jejich nesprávném užití se může vyvinout řada velmi závažných komplikací.