Abstrakt
Vyšetřování kostní denzity v dětském věku vyžaduje specifické přístupy při indikaci a interpretaci výsledků jednotlivých metod.Změny ve velikosti a složení těla v průběhu růstu a vývoje významným způsobem ovlivňují vývoj kostí. Denzitometrické parametry je proto nutné vždy hodnotit s ohledem na antropometrická data.
Duální rentgenová absorbometrie (DXA), v současnosti nejpoužívanější metoda, měří tzv. plošnou denzitu. Nevýhodou metody je falešně nízká denzita u dětí s malým vzrůstem.
Oproti tomu kvantitativní počítačová tomografie (QCT) měří volumetrickou denzitu. Výsledky jsou nezávislé na výšce pacienta, což je zejména pro dětský věk velmi výhodné.
Navíc lze rozlišit denzitu trabekulární a kortikální kosti. QCT měří i geometrické parametry kosti, z nichž lze počítat indexy kostní pevnosti, které dobře korelují s pevností stanovovanou ex vivo.
Nejnovější metody (mikro-CT, high resolution-pQCT a mikro-MRI) dokážou popsat mikroarchitekturu kosti, což dále zpřesňuje odhad rizika fraktur. Kvantitativní ultrazvuk (QUS) je metoda atraktivní pro absenci ionizujícího záření, klinicky však bez jasného využití.
Při posuzování individuálního rizika fraktur je třeba zohlednit i další faktory, jako mechanickou zátěž, která na kost působí, neurologický stav jedince, fraktury v anamnéze a osobní a farmakologickou anamnézu.