Onemocnění charakterizovaná atakami horeček bez jasného spojení s infekcií či autoimunitním onemocněním jsou známa již delší dobu. V posledním desetiletí se postupně začaly odkrývat příčiny těchto stavů, a to jak jejich genetická etiologie, tak patogenetické pochody vedoucí k horečkám.
Onemocnění byla zařazena do kategorie " Syndromy periodických horeček". S pokračujícím výzkumem se dále odhaluje podstata těchto jevů, které nyní tvoří užší kategorii spadající do skupiny "autoinflammatory syndromes", ve volném českém překladu "poruchy regulace zánětu".
Tato skupina onemocnění nyní zahrnuje několik jasně zařazených jednotek. Nejdéle známa je Familiární středozemní horečka, FMF, a asociovaným genem MEFV objeveným v roce 1997 a proteinem nazvaným pyrin.
V roce 1999 se do této skupiny zařadily jednotky FCAS, "familiar cold autoinflammatory sybdrome", MWS, "Muckle Wells syndrome" a syndromy nazvané NOMID "neonatal onset multisystem inflammatory disease" a CINCA " chronic infantile neurologic cataneous and articular syndrome". Všechny tyto jednotky jsou způsobeny mutacemi v genu CIAS1, který kóduje protein cryopyrin.
Do stejné rodiny genů aktivujících se v zánětlivé odpovědi patří i geny, jejichž mutace jsou zodpovědné za další klinické jednotky celé skupiny: syndrom PAPA - pyogenní sterilní artritida, pyoderma gengrenosum a akné, Blau syndrom a volněji sem zařazovaná Crohnova nemoc. Odlišné genetické příčiny má hyperIgD syndrom, Způsobený mutacemi v genu pro mevalonát kinázu, a TRAPS syndrom s mutacemi genu pro TNFRSF1A.
Poněkud stranou stojí syndrom nazývaný PFAPA, spojení periodických horeček, aftótní stomatitidy, farygitidy a krční lymfadenopatie. Přehledný článek se zabývá podrobněji popsanými jednotkami a shrnuje nové poznatky o patogenezi těchto stavů.