Abstrakt
Cíl studie: Posouzení problémů a úskalí geriatrické resuscitační péče ve snaze formulovat kritéria ke snížení morbidity a mortality nemocných. Typ studie: Retrospektivní analýza chorobopisů.
Název a sídlo pracoviště: Klinika anesteziologie a resuscitace FN v Motole. Materiál a metoda: Analyzována data 124 pacientů ve věku nad 70 let přijatých do resuscitační péče.
Soubor tvořilo 78 operovaných pacientů a 46 pacientů s odlišným postižením (interní onemocnění, stav po neodkladné resuscitaci). Sledovali jsme vstupní data a průběh hospitalizace s cílem identifikovat kofaktory mortality a statisticky významné tanatogenní vlivy.
Výsledky: V souboru převažovali pacienti nad 75 let (56,4 %), kde se projevila významně vyšší mortalita oproti průměrné mortalitě: 36,3 % vs 50,0 % (p = 0,047). V anamnéze byla zjištěna vysoká četnost přidružených onemocnění.
Mortalita byla statisticky významně zvýšena proti průměrné mortalitě při výskytu onemocnění kardiovaskulárního a respiračního aparátu (p = 0,048 a 0,03). K hospitalizaci bylo přijato 49 subkompenzovaných pacientů (5 zemřelo), ostatních 75 již s klinickým obrazem dekompenzace (40 zemřelo).
Celková mortalita byla 36,3%, u operovaných 25,6%, u ostatních indikací 54,3%. Neodkladné operace vykazovaly zvýšení mortality (p < 0,05) na 33,3 %, stejně tak stavy dekompenzace (p < 0,0005) a časové prodlevy v indikaci přijetí (p = 0,005).
Signifikantní vztah k mortalitě vykazovala nutnost farmakologické podpory oběhu (p = 0,001), umělé plicní ventilace delší než 6 dnů (p < 0,0005) a užití eliminačních metod (p = 0,027). Závěr: Resuscitační péče je náročnou nedílnou součástí geriatrické medicíny.
V důsledném dodržovaní systému diferencované péče jsou rezervy umožňující dosažení lepších výsledků. V souladu s rizikem a v optimálním čase indikovaná přiměřená péče může vést ke zvládnutí akutního stavu nemoci a obnovení uspokojivé následné kvality života.