Abstrakt
Účel studie: Retrospektivně zhodnotit skupinu pacientů s hyperexenzním poraněním krční páteře, kteří byli v letech 2003 až 2006 léčeni na oddělení spinální chirurgie Fakultní nemocnice v Motole v Praze. Materiál: Skupina zahrnovala 22 pacientů, 17 mužů (77%) a pět žen (23%) ve věkovém rozmezí 35 až 81 let, v průměru 59,5 let.
Všichni pacienti měli v souvislosti se zraněním neurologický deficit různého stupně. Metody: Všichni pacienti podstoupili rentgenové a magnetické rezonanční vyšetření a obdrželi methylprednisolon podle Národní studie akutní poranění míchy (NASCIS) 2.
Jedenáct pacientů podstoupilo urgentní operaci do 24 hodin od zranění; 8 pacientů bylo operováno v intervalu 3 dnů až 2 měsíců kvůli závažnosti jejich stavu a vícenásobné nemocnosti; a tři pacienti byli léčeni konzervativně. Neurologický deficit, pokud jde o mobilitu horních a dolních končetin, byl hodnocen motorickým skóre ASIA (American Spinal Injury Association, ASIA).
Hodnoty získané pro urgentně operované pacienty a pro pacienty operované po časovém intervalu byly porovnány Wilcoxonovým dvouvzorkovým testem. Mezi další hodnocené aspekty patřila trauma a etiologie, úroveň poranění míchy, způsob léčby a intraoperační a pooperační komplikace.
Výsledky: Nejčastější příčinou zranění byl nízký výškový pokles (13 pacientů; 59%); dopravní nehody na druhém místě (9 pacientů; 41%). U pěti pacientů (22,7%) byla nalezena ebriety.
Osmnáct pacientů nemělo žádné poškození kostry (81,8%). Čtyři pacienti (18,2%). Čtyři pacienti (18,2%) utrpěli zlomeniny kloubních nebo spinálních procesů, ale kostra přední kolony byla ve všech případech nedotčena. Nejčastěji postiženou myopatií byl C3-C4, poté C4-C5 a C5-C6.
Dekomprese byla prováděna do rozsahu myopatie; a v sousedních segmentech, pouze pokud byla přítomna významná stenóza. V obou podskupinách chirurgicky léčených pacientů (urgentní a opožděná léčba), porovnání skóre ASIA v době poranění a při jednoročním sledování neprokázalo žádné významné zlepšení v pooperační mobilitě, jak bylo vyhodnoceno Wilcoxonovým dvouvzorkovým testem při hladině významnosti α = 5%.
S výjimkou předčasné smrti nebyly zaznamenány žádné intraoperační ani pooperační komplikace. U všech pacientů se rána zhojila na první úmysl a žádné uvolnění přístrojového vybavení nebylo na následných ambulancích ambiciózní.
Diskuze: Ačkoli k největšímu zúžení páteřního kanálu v důsledku spondylózy dochází v segmentu C5-C6, segment C4-C5 utrpěl nejvíce zranění. Přestože některé relevantní články neuvádějí žádný významný rozdíl ve zlepšení neurologického deficitu mezi pacienty léčenými chirurgicky a pacienty podstupujícími konzervativní terapii, dáváme přednost chirurgickému řízení, ve většině případů z předního přístupu, což nám umožňuje odstranit hřbetní osteofyty a provádět pečlivou dekompresi, abychom zabránili poškození nervových struktur a zachování těch, které jsou stále neporušené.
Nebyl žádný významný rozdíl ve výsledku mezi naléhavým a opožděným léčením traumat, což je neobvyklé u jiných zranění souvisejících s neurologickými lézemi, což naznačuje, že načasování chirurgického zákroku musí být přísně individuální a mělo by být provedeno v době, kdy operativní přínos převažuje nad operativním břemeno. Použitá chirurgická léčba by měla především vést k včasné regeneraci a rehabilitaci.
Závěr: Poranění krční páteře při hyperexenzi jsou obvykle spojena s vážným neurologickým deficitem. Správný algoritmus vyšetření povede k dobrým výsledkům léčby.
Tato zranění však vyžadují dlouhodobou a obtížnou terapii, která vyžaduje spolupráci anesteziologů, spinálních chirurgů, fyzioterapeutů a v neposlední řadě psychologů.