Abstrakt
Z první i druhé kazuistiky je zřejmé, že i u poměrně malého dítěte je možné dosáhnout pomocí kontinuálního monitoringu glykémie po většinu dne normoglykémii. V těchto prvních případech ale sekundárně došlo k nežádoucímu zvýšení psychické tenze v rodině (byť z různých důvodů a za různých okolností).
Třetí kazuistika naopak představuje pacienta na hranici dospělosti, který je schopen z kontinuálního monitorování glykémií díky svým vlastnostem a schopnostem plně profitovat. Poslední kazuistika pak dokládá pozitivn í zkušenosti se zaslepeným monitorováním glykémií, kdy v tomto případě na jeho základě došlo k úpravě nežádoucích jídelních zvyklostí pacientky s následným zlepšením glykémií.