Abstrakt
ÚČEL STUDIE Vývoj cervikální kyphotické deformity může být spojen s degenerativním onemocněním, traumatem, nádorem, vývojovou anomálií a také chirurgickým zákrokem. Pooperační kyfóza se může vyvinout po předním i zadním chirurgickém přístupu.
Deformita může být také důsledkem systémových onemocnění, jako je ankylozující spondylitida nebo revmatoidní artritida. Cílem studie bylo provést klinické a radiografické vyhodnocení skupiny pacientů s kyphotickou deformitou na našem pracovišti.
MATERIÁL V období od května 2005 do dubna 2010 bylo na našem oddělení korigováno cervikální kyfózu celkem 102 pacientů. (Centrum pro spinální chirurgii). Z nich bylo do této studie zařazeno 90 pacientů s úplnými lékařskými záznamy a pooperačními obdobími delšími než 6 měsíců.
Bylo zde 36 mužů a 54 žen ve věku od 13 do 90 let a v průměru 56,7 let. U šesti pacientů byla cervikální kyfóza způsobena inveterátním poškozením, u 71 degenerativním onemocněním, u šesti se vyvinula ve spojení s revmatoidní artritidou a u sedmi pacientů byla způsobena předchozí operací.
Nebyli zahrnuti pacienti s akutním traumatem, nádorem, infekčním onemocněním nebo vrozenou anomálií. ZPŮSOBY Všichni pacienti byli vyšetřeni před chirurgickým zákrokem radiografií v antero posteriorní a laterální projekci, včetně flexionextenzních ohybových filmů, a CT skenováním ultratenkých průřezů s sagitální, frontální a nedávno také 3D rekonstrukcí.
Rovněž bylo provedeno zobrazování magnetickou rezonancí ve třech rovinách. Na základě výsledků a klinického vyšetření byla plánována operační strategie.
Chirurgie byla prováděna z předního nebo zadního přístupu, nebo byl použit kombinovaný přístup. U jednoho pacienta byla provedena třístupňová operace.
Chirurgický výsledek byl vyhodnocen pomocí Nurickova skóre a indexu postižení krku (NDI), vizuální analogová stupnice (VAS) byla použita pro vyhodnocení intenzity bolesti nebo parestezie. Statistická analýza byla provedena s použitím testu Čtverce a párového t-testu.
VÝSLEDKY Průměrná hodnota NDI byla 25,5 před operací a 14,3 a 14,9 v jednom roce, respektive 14,9 po operaci. Ve srovnání s předoperačním stavem došlo ke zlepšení nebo k žádné změně u 89,7% pacientů; přechodné zhoršení nastalo u 10,3%.
Zjištěná zlepšení byla následující: o jeden stupeň u 46,2% pacientů, o dva stupně u 18%, o tři stupně u 5,1% a pěti stupňů u 2,6% pacientů. U 18% pacientů zůstal stav nezměněn.
Průměrným výsledkem bylo zlepšení o jeden stupe ň. Průměrné předoperační Nurickovo skóre bylo 0,7; průměrná pooperační hodnota 0,6 byla zaznamenána jak po jednom, tak po dvou letech sledování.
Průměrná hodnota VAS u krku a radikální bolesti byla 5,7 před operací a 2,5 a 2,7 v jednom a dvou pooperačních letech. Z 90 pacientů byla kompletní kostní unie dosažena 6 měsíců po operaci u 88 pacientů (97,8%).
Průměrná předoperační hodnota pro index cervikálního zakřivení (Ishihara) byla -13,7; průměrná předoperační cervikální kyfóza byla -14,4 stupně, v rozmezí od -2,2 do -44,0 stupňů. Po operaci byl průměrný index Ishihara +15,3 a průměrná lordóza byla +13,5 stupně, s rozsahem od -16,0 do + 37,4 stupně.
DISKUSE Jediný / izolovaný přední přístup lze použít pro fixní deformity bez ankylozující spondylitidy. Umožňuje dekompresi přední patologie a korekci cervikální kyfózy pomocí instrumentace a strukturálního štěpu.
Kombinovaný ventrálně-dorzální přístup je vhodný u pevných deformit nebo deformit zahrnujících cervikorakorakální křižovatku. Hlavním principem korekce je prodloužení krční páteře vpředu a její zkracování vzadu anteriorní dekompresí s instrumentací nebo bez ní a následnou zadní stabilizací.
Izolovaná / jednoduchá dorzální korekce může být použita v případě úspěšné korekce tahem nebo specifickým umístěním hlavy na stole bez stlačení předního nervu. Při těžkých fixních deformitách, jako je Bekhterevova choroba, může být brada tak blízko hrudníku, že brání jídlu a dýchání.
Deformita se nejčastěji vyvíjí v cervikotorakálním spojení a vyžaduje léčbu osteotomií. ZÁVĚRY Výsledky studie prokázaly výrazné zlepšení kvality života pacientů po korekci kyfózy, zlepšení neurologického stavu a zlepšení držení těla pozorované na radiogramech krční páteře.
Studie také odhalila vyšší počet potenciálních komplikací spojených zejména s nápravnou osteotomií. Nejlepší výsledky byly dosaženy kombinovaným chirurgickým přístupem; volba chirurgické metody však byla nezávislá na klinickém stavu pacienta.